Připravujeme novou knihu Paměti mlynáře aneb Z rodného Tábora do píseckých mlýnů

V dubnu nebo květnu tohoto roku vyjde nová kniha paměti mlynáře Jaroslava Knotka, který se narodil v Táboře a po vyučení působil ve čtyřech píseckých mlýnech. Kniha mohla vzniknout díky zapsaných vzpomínek, které si Jaroslav Knotek psal a svoje osudy popisuje už od roku 1901, kdy se narodil.

Dnes je už pro nás těžko představitelný tvrdý způsob jejich života - v jedné tmavé místnosti, kde nebylo ani dostatek dříví nebo uhlí na zatopení a ohřátí. Matka - vdova - posílala syna do chudobince, aby se tam alespoň ohřál a najedl po dobu, co ona posluhovala v různých domácnostech. Ale malý Jára tam byl šťastný a spokojený. Prostřednictvím jeho vzpomínek nám před očima vyvstane starý Tábor s jeho uličkami, kde si kluci, často až příliš hlučně, hráli. Zajímavé jsou tady i vztahy dětí a rodičů, kteří se se svými potomky nijak nemazlili a často je trestali. Také pestrá směsice různě nervních učitelů čtenáře jistě pobaví. Vzpomínky na zacházení s učni černého řemesla už pak byly celkem drastické. Přechod na bílé řemeslo nastal v pravý čas, v době první světové války, kdy byla o mouku a potraviny všeobecně nouze. A u mlynáře se nějaká ta mouka pro rodinu vždycky našla. Po skončení války, od roku 1919, už se děj odehrává v píseckých mlýnech – Cafourkově, Ješinově, Drátovském a Majerově. Obzvláště drsné je pak vyprávění o poměrech za druhé světové války, kdy Jaroslav jako stárek byl nejen pod tlakem německého správce mlýna, ale především svých dělníků. Za jeho vstřícnost, ochotu, pomoc a dobrotu se odměňovali nenávistí a po skončení války udáním, kterých bylo celkem osm. Nehezký obrázek lidských charakterů. Nakonec se žádné obvinění nepotvrdilo. Jaroslav Knotek však stejně musel coby stárek opustit Drátovský mlýn a ještě chvíli pracoval v Majerově mlýně, který však už také doklapával. Do roku 1948 vlastně zanikly všechny písecké mlýny a Jaroslav pak pracoval až do důchodu jako skladník v původní Kohoutově továrně na výrobu dřevěné obuvi.

Jaroslav Knotek zažil rakousko-uherskou monarchii, první republiku, první i druhou světovou válku, poválečné období i dobu socialismu. Prostřednictvím jeho pamětí můžeme do života lidí v těchto jednotlivých etapách nahlédnout. Tímto bych také chtěla velmi poděkovat Miroslavu Knotkovi za poskytnutí rodinné kroniky, fotografií i vlastních vzpomínek, aby tak mohla vzniknout tato kniha. Já jsem paměti Jaroslava Knotka upravila a doplnila. 

Jaroslava Pixová